Ich vs. Er

11. srpna 2017 v 11:45
Jeden z nejdůležitějšího aspektu příběhu je to, zda bude psán z pohledu první osoby (hlavního hrdiny) anebo třetí (vypravěče). Jsou lidé, kteří preferují jeden či druhý styl, najdou se i tací, kteří jeden z oněch stylů nemohou vůbec vystát. Forma vyprávění příběhu se může rozhodnout mnoha aspekty, stačí se podívat kolem sebe na vaše oblíbené knihy, trilogie a ságy, abyste pochopili.



ICH FORMA

Začneme nevýhodami. Ich forma trpí na neustálé opakování slova jsem, které se opakuje takřka v každé větě a někdy se objeví dokonce i vícekrát. Mnoho autorů to vidí jako velkou překážku ve psaní, ale pravdou zůstává, že pokud alespoň trochu jsem omezujete, nikdo si jeho většího výskytu nevšimne. Je to něco, co k této formě psaní zkrátka patří a navíc existují způsoby, jak výskyt toho slova snížit.
Vstal jsem, šel jsem se najíst, potom jsem se šel obléknout a vyrazil jsem do školy. (4x)
Příklad toho, jak ich forma vypadá zrovna špatně a neesteticky. Jenže zrovna tohle by se dalo napsat i jinak, nemyslíte?
Po probuzení jsem se rovnou vydal nasnídat, převléknout se a následně jsem vyrazil do školy. (2x)
Uznejte sami, která verze zní přeci jenom lépe. Chce to cvik, číst si svoje věci po sobě a přemnožení jsem se dá vyvarovat.

Druhou nevýhodou, už příběhovou, je to, že v takových příbězích jste odkázáni na jednu postavu. Psát příběh z několika pohledů a zvolit ich formu není dobré, proč?
1) Musíte psát více styly
Ich forma je osobní vyjadřování jednoho charakteru a pokud plánujete pohledy střídat mezi dvěma a více lidmi, musíte mít stejný počet psacích stylů, vyjadřování a charakter. To nezní zrovna jednoduše, že? Pokud nebudete respektovat fakt, že se každá postava chová, myslí a vyjadřuje jinak, stvoříte pouze klony, které nosí jiné oblečení. Není to jednoduché, naopak to může být jedno z nejsložitějších a tento způsob psaní povídek se ani moc nepoužívá.
2) Křišťálová stěna
Každá postava je jiná a všichni nevědí stejné věci. Pokud Pepíček v kapitola tři zjistí, že je čaroděj a vy v kapitole čtyři napíšete z pohledu Lucky toto:
Zjistila jsem, že jsem víla podobně, jako Pepíček to, že je čaroděj.
Ale Lucka s Pepíkem se třeba ani neznají. Není hloupé to napsat?

Co je naopak výhodami ich formy?
Je to poměrně jednoduchý psací styl, který se hodí pro příběhy, které mají jednoho hlavního hrdinu, který vytváří svůj příběh. Ich forma vám nedovoluje popsat pouze myšlenky hlavního hrdiny, ale také to, jak vnímá svět, můžete skrze pár kapitol dokonale vykreslit jeho charakter, postoj ke světu, sobě samému, jeho milovaným, přátelům, ale i nepřátelům. Kolikrát tohle trvá i celou knihu u er formy.
Popsat svět z pohledu jedné osoby vám zaručí, že ji lidé buď budou bezmezně milovat, anebo nenávidět. Sžijí se s ním, budou s ním sdílet štěstí i smutek, jeho fyzická a psychická bolest bude stejně tak i čtenářů a třeba společně s ním budou i milovat a nenávidět stejné lidi.
Druhá možnost je, že ho budou nenávidět, což také není od věci. Čtenáři tak budou akorát více přemýšlet nad tím, co by udělali lépe než on, jak by reagovali lépe, že to, co si myslí, je nesmysl a hloupost. Není to špatné, není naší povinností všechny milovat a ani hlavní hrdina není výjimkou. Snad každý, kdo čte knihy z pohledu hlavního hrdiny má toho jednoho (minimálně), kterého nesnese.

ER FORMA

Mnoho povídek od lidí, kteří se psaním začínají, anebo nemají zrovna širokou slovní zásobu, se na tomto stylu mohou dost popálit. Neříkám, že všichni, ale jsou tací, od kterých povídky tímto stylem znějí jako vyprávění dlouhých vtipů od pětiletých dětí. Nejčastěji píšou krátké a suché věty bez šmrncu, kde se mnohokrát zmíní jméno dvou hlavních postav. Druhé verze je to, že naopak píšou neskutečně dlouhé a matoucí věty, kde zazní ještě více jmen a nikdo nic nechápe. Pro psaní v er formě musíte mít jistý cit v tom, jak popsat akci, emoce a myšlenky více lidí naráz.
Pokud se navíc odehrává větší scéna (například boj) musíte si utřídit myšlenky a rozhodnout se o tom, co popsat první, jak postavy budou po sobě reagovat, aby vše znělo krásně a zároveň to bylo pochopitelné a srozumitelné.
Er forma má ale i svoje výhody, že ano.
1) Pohled z více postav
Zde už nemusíte řešit více psacích stylů, aby byl příběh uvěřitelný. Stačí jeden váš styl, který následně aplikujete na nesčetné množství postav, které myslí a vnímají jinak, ale to už vy hravě popíšete a nemusíte tak být omezování různými styly vyjadřování a vnímání světa.
Většina lidí vždy věnuje jednu kapitolu jedné postavě, která se také většinou po ní jmenuje, ale jsou i tací, kteří nenápadně na začátku každé kapitoly ukáží na to, o jaké postavě bude řeč a kapitoly má pouze očíslované. To je na autorovi. Střídání pohledů rovnou v kapitole je mnohdy matoucí a je lepší takový přechod oddělit nějakým oddlělovačem (••• - například).
2) Větší rozhled
Ich forma vás omezuje na to, co vaše postava ví. Co neví on, neví automaticky ani čtenáři, ale tohle er forma řeší. Vypravěč může mimo přímou řeč vkládat i věci, o kterých postavy nevědí, ale čtenáři ano, tudíž se tím dostává větší rozhled. Výhodou je také popis historie nebo toho, jak určitá místa pracují. Většina postav, která na tom místě žije desítky let, se jenom tak nezastaví a nezačne se svým přítelem od dětství mluvit o tom, jak to vlastně je třeba s politikou, která se liší od zbytku světa. Vypravěč toto může čtenářům vysvětlit mimo vidění postav, nenarušit tím příběh a zároveň uvést čtenáře do obrazu.

PŘÍKLADY:

Suzanne Collins, Hladové hry (ich forma)
Autorka celou trilogii popisuje z pohledu Katniss, která je nejdůležitější osobou skrze knihy. Jsou lidé, kteří tu postavu milují, ale i tací, kteří ji nenávidí. Přesto, obě dvě skupiny lidí tyto knihy četli a většinou i dočetli - nesympatie k hlavnímu hrdinovi je nezastavilo od čtení. Vzhledem k tomu, že čtenáři vědí pouze to, co ví Katniss, netuší, co se vlastně děje okolo, když byla Katniss někde jinde. Tohoto si můžete všimnout ve filmech, kde jsou přidané scény, kdy Katniss chybí a mi tak zjišťujeme nové věci, které se třeba i v knihách odehrály, ale my nevíme, protože jsme byli stále s Katniss.
Představa er formy je trochu zvláštní. Nabízelo by nám to sice pohled mezi více splátce v prvním díle a posléze i mezi prezidenta Snowa, ale nejdůležitější v příběhu byla Katniss a ostatní byli až daleko za ní, bylo by to tedy zbytečné a nejspíše by to i čtenáře rozptylovalo. Pravdou je, že by se pohled střídat nemusel, ale knihy kladly důraz na pocity hlavní hrdinky a ich forma u toho byla osobnější, protože nám to říkala sama Katniss a ne třetí osoba.

G. R. R. Martin, Píseň ledu a ohně (er forma)
Rozsáhlá a stále nedopsaná sága. Ti, kteří knihy četli vědí, že počet pohledů se postupně stále zvyšoval (a snižoval, ach jo…), kolikrát kniha nejela ani chronologicky. Říct, která postava je ta nejdůležitější je nemožné. Zatímco Katniss v Hladových hrách byla postava číslo jedna, tady žádná taková není. Pokud vezmeme v potaz pouze první díl ságy, postavy číslo jedna jsou: Eddard Stark, Daenerys Targaryen, Jon Snow a Tyrion Lannister. Jenže už v druhém díle je většina postav zcela rozhozená, jsou na jiném místě světa a taková Arya a Sansa, které bychom mohly vnímat v první knize z pohledu Eddarda, jsou už zcela jinde a není to možné. Svět Písně ledu a ohně se odehrává na dvou kontinentech, každý z pohledů nabízí pohled na další desítky charakterů a neexistuje možnost, jak takovou věc sepsat ich formou.

J. K. Rowling, Harry Potter (er forma)
Ano, Harry Potter se zaměřuje výhradně na život chlapce, který přežil, ale přesto je psaný er formou. Harry z počátku začíná jako dětská knížka, která posléze roste se čtenáři, a dětské knížky se moc ich formou nepíší, jak si lze všimnout. Navíc, i v Harry Potterovi je více pohledů. Obvykle jen na začátku dané knihy a pouze kapitola nebo dvě, ale ani to by nešlo sepsat z pohledu první osoby. Ironií je, že většina těchto scén se ani neobjevila ve filmech.



Závěrem. Psaní z pohledu první osoby autorovi nabízí vcítění se do jednoho hlavního hrdiny a představení ho čtenářům za několik stránek tak, jako kdyby ho znali celičký život. Není moudré tak psát rozsáhlá díla o mnoha postavách, ale raději příběhy o jednom hlavním protagonistovi a jeho životě. Naopak er forma se hodí pro rozsáhlé trilogie a ságy, kde je potřebné cestovat po světě, abychom si pomaličku skládali puzzle, které nakonec utvoří obraz rozsáhlého příběhu a dají smysl věcem, nad kterými jsme si v průběhu čtení dělali drobné otazníky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 22. srpna 2017 v 15:09 | Reagovat

Skvelý článok! Výrazy ich a er forma som počula už skôr, ale nejak som sa nikdy po ich význame neobzerala.
Páči sa mi ako je to jednoducho vysvetlené a sú uvedené výhody a nevýhody danej formy.

Ja píšem obyčajne ich formou, ale nepíšem poviedky, no skôr príbehy na pokračovanie, nejak sa nikdy neviem zmestiť do poviedky :D Moja prvá kniha je práve písaná ich formou a z pohľadov viacerých osôb, tak len dúfam, že som dokázala ich charaktery a štýl v písaní dostatočne odlíšiť :D

Pri er forme mám pocit, že je to pre mňa ako autora neosobné, radšej sa so svojimi postavami zžívam, než sa len dívam na ich dobrodružstvá. :)
No taký zaklínač je písaný myslím v er forme a nedokážem sa ho nabažiť, navyše ho milujem v cz preklade :D

2 R. R R. R | Web | 27. srpna 2017 v 15:19 | Reagovat

A pak tu jsou ti, kteří píšou druhou osobou. Ačkoliv ta funguje přece jenom o něco lépe v angličtině. A v krátkých povídkách.

Ich forma ti zavraždila rodinu. Tak se na to vyprdneš a celý příběh přepíšeš do er formy, protože proč prostě ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama